Znáte svoje sabotéry v hlavě? (1) - PŘEHNANĚ RACIONÁLNÍ
Slíbil jsem nedávno, že se zaměříme na naše sabotéry v hlavě, kteří nás v některých směrech blokují a rozhodně nepomáhají v životě a které máme každý v nějaké míře ve své mysli. A už jen to, že si je uvědomíme a pojmenujeme, nám může výrazně pomoct zkvalitnit si život, užít si situace, ve kterých jsme si dosud nebyli jistí.
Ten dnešní má své jméno: PŘEHNANĚ RACIONÁLNÍ.
Moc dobře ho znám, protože se mnou žil mnoho let a dokonce jsem ho přijal za vlastního ve smyslu, že přeci je to v pořádku, nebýt jeho, nebyl bych tam, kde jsem teď. A co nám tedy našeptává tenhle záškodník?
- působí intelektuálně, povýšeně nebo rezervovaně.
- nedovoluje ostatním dostat se na jeho vnitřní pocity
- stále hledá nějaká zdůvodnění, vždyť všechno musí být postavené na pochopení rozumem
- nejvíce si cení vědomostí a schopností
- středobodem všeho je racionální mysl, pocity a nálady jen odvádí pozornost a nejsou tak důležité
- má silné sklony být skeptický a všechno podrobovat racionální analýze
To jsou některé z jeho vlastností. Poznáváte je? A jaké pocity ve vás vyvolávají situace, když ostatní projevují emoce nebo se zrovna chovají iracionálně? PŘEHNANĚ RACIONÁLNÍ sabotér vám může namlouvat, že jste přeci jiní a musíte si svůj čas a energii chránit před těmito rušivými vlivy okolí. Když se zamyslíte, nevzniká z toho u vás pak pocit osamocenosti nebo nepochopení? Zkuste se nad tím zamyslet, protože přesně tohle váš sabotér chce.
Tenhle záškodník nám pak totiž výrazně omezuje hloubku vztahů jak osobních, tak třeba i těch v práci. Místo aby prožíval situace, emoce a život vůbec, neustále vám namlouvá, že je potřeba vše analyzovat, aby to mělo logiku.
To, jak ho utlumit (a vlastně to platí i pro všechny další naše sabotéry), není úplně ze dne na den, je to začátek cesty, ale prvním krokem je si ho vůbec uvědomit. Nejde o to, s nimi začít hned bojovat, ale jde to i jinak a efektivněji.
TIP: už jen to, že si ho uvědomíme, nám pomůže, začít se vymaňovat z jeho vlivu. Až si zase začnete racionálně zdůvodňovat proč a jak, začněte v prvním kroku pozorovat a rozpoznávat jeho myšlenky, když se objeví. A pak si ho zkuste nějak trefně pojmenovat 😉. Já si tohoto svého záškodníka pojmenoval "Profesor Punťa". A Punťa proto, protože jsem měl 2 silné sabotéry, ale o tom až příště.
Tohle je ten první krok, který je možné udělat pro to, abychom mohli začít svoje záškodníky oslabovat. Následné tipy si pak ukážeme v dalším pokračování.
Zajímavý úhel pohledu - jak si vytvořit lehkost v rozhodování
Ano, možná namítnete, že od toho tyto formy konverzace jsou, ale osobně jsem přesvědčen, že ne vždy je to nutné nebo žádoucí. Velmi úzce to souvisí s mým předchozím článkem Jsem u toho, když se mluví, ale neslyším. Jakým způsobem vlastně diskutujeme? Umíme vůbec naslouchat protistraně? Tohle je totiž to zásadní, co je třeba mít na zřeteli, když se pustíme do dialogu - UMĚNÍ NASLOUCHAT. To je totiž kolikrát - i když se to na první pohled nebo spíše poslech 😉 nezdá - o dost těžší. Znáte ten pocit, když slyšíte nějaký argument a už už se vám v hlavě formuje ten váš protiargument, že? Ale o naslouchání a jak na něj si povíme příště.
V posledních letech jsem si osvojil jednu, myslím si, že vzácnou, ale pro vlastní osobnostní rozvoj důležitou techniku, která není těžká na zvládnutí, jen vyžaduje zpočátku trochu té sebedisciplíny. Souvisí to hodně s nasloucháním a s částečným potlačením svého ega, které nás nutí do reakce na informace nebo argumenty, protože přeci o tom také něco víme a možná jsme i experty na danou tematiku. Ale pojďme si to třeba jen vyzkoušet a zkusit si protiargumenty a jiné názory, které zrovna v konveraci s dotyčným nesdílíme, postavit do jiného světla.
Ta kouzelná formulka je "To je zajímavý úhel pohledu".
Tato věta nás osvobozuje od vytváření si jednoznačné polarity + / -, která nám může zamezovat vidět další možnosti, které se nabízejí. Pokud takto uvažujeme, vědomě si dovolujeme vytvářet si sami pro sebe výběr dalších možností v klíčových situacích, ve vnímání ostatních kolem sebe, což má pak za následek, že zůstáváme sami sebou, jsme odolní vůči manipulacím, konfliktům nebo předejdete krizím v komunikaci.
Pokud se tato "technika" stane vaší součástí osvobodí vás to od vytváření soudů, předsudků vůči situacím nebo lidem a dostaví se i lehkost a osvobození v rozhodování, vnímání světa kolem vás a v přijímání toho, čím na nás prostředí a svět tlačí, nebo nám nabízí.
Prostě je to zajímavý úhel pohledu, že mám tento úhel pohledu 😉
Byli jste propuštěni ze zaměstnání? Jak vyřešit situaci.
"Radši na to nesahej, nebo to zase zkazíš!"
Zažili jste už někdy ten pocit, že s vámi není něco v pořádku? Bojíte se, že něco pokazíte, když se do toho pustíte, že neprosadíte svůj názor, nebo pocit, že vás nikdo neposlouchá? A co takový moment, když máte někomu říct NE? Objevují se výčitky svědomí, že jsem nevyhověl nebo nepomohl? Tak nyní zbystřete, protože tohle jsou typické případy nízkého sebevědomí. Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat, jak si ukážeme dále.
Ve většině případů je to "něco", co si neseme s sebou do života už z raného dětského věku, ale postupem času se to usadí někde hluboko v mysli a nánosy života to sice přikryjí, ale to neznamená, že když to není na očích, že to zmizí. Spíše se to pak začne projevovat dalšími vnitřními pocity, že nejsem dost dobrý, že moje jednání a výkony by měly být lepší nebo dokonce dokonalé a že si přece úspěch snad ani nezasloužím. A negativním věcem, pak přikládáme větší význam, než by si zasloužily, čímž se pak dostáváme do začarovaného kruhu. Jak z něj ale ven?
Klíčem pro zvýšení sebehodnoty je sebeuvědomění a sebepřijetí. Důležité je se pak upřímně k sobě samému postavit čelem k těmto otázkám:
- Jaké jsou moje silné a slabé stránky?
- Jaké jsou moje zdroje a limity?
- Jaké uznávám hodnoty?
- Co chci v životě dosáhnout?
- Na čem mi záleží?
Tohle jsou totiž trvalé zdroje, které nám pomáhají udržet si záměrný kříž na cíli zvýšeného sebevědomí. Jistě, další cestou může být např. nějaký motivační seminář, návštěva motivačního řečníka a podobně, ale upřímně, pokud už jste něco takového zažili, jak dlouho vám sebevědomí, že dokážete cokoliv, vydrželo? 2 dny, možná 3 pokud to šlo dobře. Určitě je ku prospěchu si to zažít a použít jako podporu na této cestě, ale "práce" na vlastním sebevědomí není záležitost jednorázová, vychází zevnitř, nějaký čas to trvá, ale o to jsou pak výsledky dlouhodobější.
Empatie k sobě samému je dalším důležitým momentem, který nám pomáhá na cestě za vyšším sebevědomím. Zní to zvláštně? Ale je to tak. Téměř nikdy nesplňujeme své ideální představy o sobě a proto se stáváme snadným soustem vlastních i cizích soudců v našich hlavách. Použijme empatii (ocenění, uznání, soucit, vcítění se, odpuštění) k sobě samému, abychom mohli dobít baterky. Tento trik zabere tak minutu. Představte si sebe sama jako dítě, které si bezstarostně hraje na pískovišti, mazlí se s kotětem a podobně. Najděte svoji vlastní fotku z dětství a noste ji s sebou třeba v peněžence a vyndejte, když budete mít některý z výše uvedených pocitů.
Cesta k většímu sebevědomí vede přes nalezení vlastní hodnoty a přes sebepřijetí. A ta cesta není krátká, ale rozhodně možná. Zde jsem uvedl některé momenty, na které je dobré se zaměřit, ale proces je to komplexnější a ideální je, pokud je poblíž někdo, kdo vám s tímto procesem pomůže, což je například kouč, který se stane vaším průvodcem, poskytne potřebný nadhled a zpětnou vazbu a pomůže zkrátit cestu k vyššímu sebevědomí, pokud se k ní ale SAMI rozhodnete.
Jsem u toho, když se mluví, ale neslyším...
Zkoušeli jste někdy pozorovat rozhovory kolem vás jako nezaujatý pozorovatel? Sledovali jste se někdy, jak rozmluva probíhá? A hlavně jak reagují obě strany na svoje sdělení?
Stalo se vám někdy, že jste mluvili a sdělovali svoje myšlenky, partner v rozhovoru u toho sice byl, ale neslyšel? Asi docela známý pocit, že? Jenže čím to je? A také věřím, že sami jste tuhle situaci zažili obráceně, když jste naslouchali nebo měli naslouchat protistraně.
A vzpomenete si, co se vám v ten moment honilo hlavou? Vsadím se, že v tu chvíli už jste si formulovali svoji odpověď. Protože přeci k tomu tématu také máte co říct! To znám, to vím, něco podobného už jsem také zažil a tohle se stalo, takhle jsem to vyřešil a tak dále. Že nejsem daleko od pravdy?
A pak se to opakovalo i u vašeho partnera v daném rozhovoru. Sotva jste domluvili, už měl připravenou odpověď nebo reakci na vaše sdělení. A také se vsadím, že velmi často pak ta reakce na vaše sdělení pokračovala ve stylu: "JÁ jsem..., JÁ bych..." a vy jste měli pocit, že kus vaší myšlenky někam zapadl, ztratil se a vy jste byli rozmrzelí z toho, že druhá strana reagovala něčím, kde bylo samé JÁ, JÁ, JÁ. Zkusme se zamyslet, jak jsme na tom my sami. Ono to pak totiž zní, jako by nás ta druhá strana ani nevnímala. Byla u toho, když se mluvilo, ale neslyšela.
Zkraje už jsem psal, že tyto momenty silně vnímám, protože v koučovací praxi je jeden velmi důležitý a silný prvek - PŘÍTOMNOST. Ne jen ta kolem nás, ale to samotné tady a teď pro danou situaci, pro tento moment, pro toho konkrétního člověka, pro tu specifickou energii, která se vytvoří a je možné vnímat toho druhého plně tak, aby se neztrácely kousky myšlenek, ale aby vnímání bylo oboustranné a plné. A co na tom, že zrovna nebudete mít připravenou tu "svoji" odpověď hned, jakmile váš partner domluví. Aspoň budete mít víc času na zamyšlení se a dokončení toho svého sdělení, které nebude prvoplánově o prezentaci svého JÁ, ale bude to o společném sdílení myšlenek v PŘÍTOMNOSTI.
Sebedůvěra, sebehodnota a naše komplexní "JÁ"
Naše společnost je nastavená tak, že naše sebehodnota je odrazem toho, jak NÁS VNÍMÁ OKOLÍ. Ano, opravdu😉! Jen si vzpomeňte, když jste se naposledy cítili opravdu sebevědomě a užívali si svojí hodnotu. Vsadím se, že to bylo ve chvílích, kdy se vám podařilo něco, co ocenili ostatní kolem vás. Naše sebedůvěra stoupá přímo úměrně tomu, jak se nám podařilo dokázat okolí, že jsme schopní, úspěšní, že prostě něco umíme. Těch faktorů je spousta: úspěšné složení zkoušky, efektivita a produktivita v práci, hmotný majetek, fyzická přitažlivost, uznání od blízkých, být dobrým partnerem nebo rodičem...
Naše celkové "JÁ" se skládá z mnoha takových menších "já" jako na obrázku. Jsou to všechny naše znalosti, dovednosti, emoce, silné i slabé stránky.
A k tomu takový tip: Dosaďte si za ta malá "já" všechny vaše možné pozitivní, negativní i neutrální věci, které jsou pro vás typické. Bude jich spousta, stovky, možná tisíce. A to je pak ten moment, kdy zjistíme, že není možné začít o sobě smýšlet na základě jedné skutečnosti, události nebo situace jako o někom, kdo v sebe přestane věřit a snižovat si vlastní hodnotu, protože naše "JÁ" je obrovsky komplexní a je takřka nemožné vzít jednu složku sebe a použít ji jako právě tu směrodatnou.
A ještě jeden tip, pokud jsou tohle situace, se kterými se často potýkáte, je právě kouč tou správnou cestou, která vám může pomoci.
Jak lze "hromadně" ovládat mysl?
"Jedna z nejhlubších forem ovládání mysli využívá pocitu, že je nám něco důvěrně známé. Jakmile něco začne být důvěrně známé, přestáváme to zpochybňovat a stává se to podvědomým programem a PŘEDPOKLADEM."
Ano, PŘEDPOKLADEM!
Kolik vlastně takových předpokladů a důvěrně známých věcí a informací máme v hlavě? Nebo by bylo asi lepší se zeptat, jak nám tyto předpoklady pomáhají v životě?
Jak by vaše komunikace vypadala, kdyby nestála od začátku na předpokladech o chování, reakcích, ale na otevřeném vnímání. Jsem přesvědčen, že by se mnohým ulevilo a otevřelo to cestu k pochopení a nadhledu a minimálně k zamyšlení se nad protinázorem (nebo nedej bože ke zpochybnění toho vlastního😄).
Ještě, že jsou tady kouči 😉, kteří s tím umějí pomoct.
Vděčnost, opuštění, hojnost
VDĚČNOST - proč a za co být v životě vděčný a jak je to důležité, vděčni můžeme být i za maličkosti, které nám přijdou naprosto běžné a přitom hrají obrovskou roli
OPUŠTĚNÍ - co je možné v životě opustit, jaké myšlenky, zaběhlého vzorce je možné zbavit, který je se mnou stále, ale vlastně nevím proč, na co jsem upoután, ale vlastně mi nic nepřináší a stala se z toho nepotřebná rutina?
HOJNOST - zajímavé pohledy na to, co to vlastně hojnost je. Je opravdu nutné ji nějak měřit? Co když je možné ji jen cítit a vnímat? Co když vůbec nemá žádnou hmotnou podstatu? (btw ona ji opravdu nemá)
Chystáme v dohledné době opravdu zajímavé věci, připravujeme videorozhovory a součástí budou i webináře na konkrétní témata, která se týkají seberozvoje, sebepoznání, vizí jiných zajímavých nápadů. Těšte se...
Tak a máme tu nový rok. Bezva 😉
V čem je to datum 1. ledna tak magické? Co mě přesvědčuje, že bych se zrovna v této době měl sám sobě k něčemu zavázat? Vždyť je to jen změna data a takových je a bude v každém roce 365. Proč by to v tomto okamžiku mělo být jiné? Znamená to, že když si udělám předsevzetí o čemkoliv, že ten pocit, když to udělám do nového roku, že to půjde nějak snáze a lehčeji? Na to si musí každý odpovědět sám.
A ještě tip na závěr:
20 hlubokých citátů Carla Junga, které nám pomáhají lépe porozumět sami sobě
Projekt MINDSET DOCTOR
Musím dnes poděkovat týmu http://www.mindsetdoctor.cz, protože připravil výborný program pro sebepoznání, seberozvoj, ujasnění si svých cílů a vizí. A to opravdu do hloubky. Není to jednoduchá "práce", když musíte jít do hloubky samotného sebe a klást si otázky z několika stran na stejné téma, které rozkryjí i pocity a uvědomění, o kterých jste ani netušili, že se u vás objeví.
Jak jste na tom vy? Máte už svého kouče?
A pokud ne, co vám v tom brání?
A co vy? Kdy budete mít svého kouče?
Skvělé momenty při koučování
A ta klíčová otázka je:
Co tě přesvědčuje o tom, že když tuto svoji činnost budeš dělat, že tě dovede k cíli?